Helénská astrologie V
(a její srovnání s astrologií soudobou)
v pohledu Roberta H. Schmidta, významného překladatele a spoluzakladatele projektu Hindsight
(výtah ze IV.části přednášky The Astrological Tradition: Whither & Whence, přednesené 9.9. - 10.9. 2000, ze záznamu na zvukové kazetě, provedl Z.Bohuslav)
Souvislost vládců času s primárními direkcemi
Vezměme si jeden velmi jasný příklad předchozích myšlenek v oblasti užití primárních direkcí v dávných dobách. Primární direkce se mohou využít k nalézání časů uskutečnění událostí. A to i způsobem, jakým to dělají moderní astrologové. Tedy například když se vezme direkce, řekněme že například direkce ascendentu s nějakou planetou nebo jejím paprskem (aspektem) a převádí se vzdálenost mezi ascendentem (tj. signifikátorem) a tou planetou nebo jejím aspektem (tj. promisorem) na čas události některým z mnoha rozličných způsobů (není jasné zda R.S. míní jejich úhel na rovníku jak požaduje dnešní teorie podle Kűhra). Primární direkce se mohli užívat k tomuto účelu. Nicméně jejich hlavním užitím je nastavit –„zapnout” – jako časového vládce určitou planetu pro určitý časový úsek. Tímto vládcem je pak až do doby kdy je zase „zapnuta” jiná planeta. Jinými slovy, když se bere direkce ascendentu a ten se řekněme setká s Venuší, tak od okamžiku oné direkce se Venuše vůči ascendentu stane vládcem času. A Venuše jím zůstává do doby, až se ascendent setká s další planetou nebo jejím paprskem. To je velmi jasně ukazováno Ptolemaiem a je to tak zachyceno i ve všech jemu předchozích textech. Ony direkce tak můžeme užít k hledání času uskutečnění událostí, ale hlavním smyslem direkcí je „zapnutí” oné planety jako vládce času pro jistý delší časový interval. To je velmi zajímavé, protože moderní astrologové je právě takto užívají jen pro určování času a ne pro to, co jejich hlavním účelem. Ve skutečnosti však stanovují okamžik, kdy je ona planeta aktivována. To je to, co moderní astrologové ve skutečnosti dělají. Může to být sice také onen čas dramatické události, může to s událostí korespondovat, ale v horoskopu se současně děje mnoho dalšího – nastávají transity a další spousta věcí. A tak se někdy stane, že událost nenastane v onom vypočítaném okamžiku, ale někdy později. To proto, že ona planeta obsažená v direkci je nadále vládcem času. A to je to, co má být předmětem našeho zájmu. To proto, že jsou jak lidé, kteří na primární direkce přísahají, tak že jsou jiní, kteří říkají já z nich nic nevytěžím. To co nás má zajímat je, že při direkcích se někdy planety stanou vládcem času i na několik let. A my pak musíme říci, že událost oné direkce může nastat v intervalu všech těchto let - tedy pokud nejsme schopni dalšího doladění v onom intervalu. Takový náhled nám tedy zachovává primární direkce, ale současně je reinterpretuje do něčeho jiného než je obvyklé počitadlo času moderních astrologů.
O vládcích času
Ukažme si nyní dva systémy. Začněme dvěma rychlými příklady pro základní myšlenky, abychom pocítili jak vládcové času působí. To proto, že práce s vládci času je primární technika, nástroj pro časování (nalézání času) událostí v dávné astrologii. Začněme tím nejjednodušším. Nebudeme přitom muset dělat žádné výpočty, jen budeme pracovat z hlavy. Začneme se systémem určování vládců jednotlivých roků. V prvním roce vašeho života je vládcem roku domicilní vládce znamení na ascendentu. Další rok vašeho života ovládá planeta, která vládne druhému znamení v pořadí po onom znamení ascendentu, třetí rok vládce třetího znamení… . Vezměme například situaci, že Beran je vaše vycházející znamení. To znamená, že první rok je celý ovládán Marsem, druhému vládne Venuše (protože vládne Býku - druhému znamení od znamení ascendentu), třetí rok vládne Merkur (protože vládne třetímu znamení Blíženců) a tak dál pro všechny následující roky. A celý systém se po dvanácti letech cyklicky opakuje. Znovu se začne Marsem, následuje Venuší atd. Tento systém může být dále zjemněn pomocí dalšího dělení na vládce měsíců a můžeme jít dále stejnou logikou až do vládců dní. Ve středověku byl takový systém nazýván profekce. Helénští astrologové pro něj neměli specifické označení. Jenom říkali, že hledají vládce roku. R.S. říká, že věří, že je třeba vládce času chápat jako vládce určitého časového intervalu. Ono uvedené je velmi jednoduchá metoda, i když není přesná co se predikcí týče. Je to však metoda, která byla živá a byla velmi pečlivě rozpracovaná ve středověku. A například soudobý kanadský astrolog Robert Zoller, který často užívá tuto metodu, ji začlenil do svého užívání právě ze středověké astrologie. Je to velmi jednoduchý a velmi užitečný systém vládců času.

Zkusme se podívat na druhý systém, aniž bychom přitom zacházeli příliš do vlastního mechanismu a velkých detailů. Jde o systém, ve kterém hledáme vládce Bodu štěstí nebo Bodu duchovního (ten leží naproti Bodu štěstí). Předpokládejme, že zkoumáme záležitosti našeho zdraví a našeho těla. Nebo nehody či jiné takové věci. Bod štěstí nese velmi přesně význam (signuje) pro tělo zrozence. Hledáme pak znamení, ve kterém se Bod štěstí nachází. Řekněme, že to je Beran. Nalezneme vládce Berana a tím je Mars. Mars se pak stane vládcem věcí vztahujících se k vašemu tělu, ne však na jeden rok jako u profekcí, ale na 15 let, tedy na interval, který odpovídá časovému periodě spojené s Marsem. Vzpomeňme, jak jsme dříve hledali planetární periody (Helénská astrologie II, Konstelace č. 33). Že to byly opakující se cykly, léta, která uplynou než se ona planeta dostane do blízkosti místa, kde se nacházela při narození a přitom je pohybující se Slunce ve znamení, v němž bylo při narození. Vezmeme tedy domicilního vládce Bodu štěstí a je-li jím Mars, pak je vládcem a chrání tyto věci po 15 let. Pak teprve jdeme k vládci následujícího znamení – Býka, tedy k Venuši. Ta pak bude ochránkyní záležitostí vašeho těla. Vzpomeňme, že s Venuší je spojena perioda 8 let. Tak postupujeme dokola i pro další znamení. Přitom existuje postup, jímž můžeme získat další podrozdělení těchto intervalů 15 let Marse, 8 Venuše atd. Teď se tomu sice nebudeme věnovat, ale můžeme říci, že máme hlavní vládce času a k nim pak vládce více specifické. Jsou zde tedy dvě nebo tři rozdílné metody pro stanovení „zapnutí” planety, která pak vládne pro určitý časový interval.

Několik metod vládců času také fungovalo ve středověké tradici. Profekce, metoda primárních direkcí pro stanovení „zapnutí” planety a metoda deceniálů (Konstelace č. 29, str. 36). V té se postupuje řadou planet počínaje Sluncem nebo Lunou a pokračuje dál podle znamení a jejich vládců ve spojení planetárními periodami. A také několik málo dalších postupů, které přežily v arabské a z ní přešly do středové tradice. Nicméně všechny postupy vládců času uvedené v Knize 4 Antologie V. Valense a některé, které byly jen zmíněny v Knihách 5 a 6 Antologie netvořily arabskou tradici. Jako výsledek pak máme v arabské tradici jen tři nebo čtyři systémy vládců času, zatímco v helénské astrologii jich bylo kolem dvanácti. A tak máme materiály, které nebyly dále vůbec předávány. Ty nebyly špatně interpretovány arabskými astrology, protože nebyly vůbec převzaty.

Z předchozího si lze učinit slušnou představu o tom, co to jsou vládci času. Je to velmi původní pojem, který je v helénské astrologii extrémně důležitý. Proč mimochodem je onen systém střídání vlády planet nazýván vládci času? Moderní astrologové s obdobou a pojmem vládců času pracují, když hledají vládce dne v týdnu či pracují s vládci planetárních hodin. To je myšlení v rámci vládců času a je to systém, který jde zpět k vládcům času v době helénské astrologie. Někteří helénští astrologové tímto způsobem zkoumají život člověka. Tedy hledají vládce dne, ve kterém jsme zrozeni a pak berou tohoto vládce jako vládce prvního roku života. To je alternativní způsob určení vládce roku. Na otázku z pléna co si myslí, že způsobuje, že moderní astrologové neužívají ve své práci systém vládců času R.S. odpověděl, že moderní astrologie když se znovuobnovovala, nevěnovala mnoho pozornosti středověké astrologii. A pak také proto, že byla ovlivněna Ptolemaiem. Velmi silně. A to tak, že když byla nalezena Ptolemaiova metoda primárních direkcí, pak místo aby bylo věnována pozornost poslední 4. knize Tatrabibla, věnovala se pozornost výpočtům délky života užitím primárních direkcí. Jinými slovy se lidé věnovali hledání doby setkání se s nepříznivým paprskem, která má představovat konec života. A tak také byly znovu vzkříšeny W. Lillym. Rozumělo se tomu tak, že direkční metoda je určena ke zjišťování času událostí. Ale v tradici bylo něco opuštěno a bylo to to, co nemůžeme najít u Bonattiho, Lillyho a dalších. Otcové moderní astrologie o tom, že něco chybí, prostě neměli povědomí - brali v úvahu jen materiály, které měli k disposici v osmnáctém století. Nás pak dnes překvapuje, že to nacházíme v helénské astrologii.

Jako druhé překvapení v této oblasti vystupuje Dasha systém indické astrologie (ve Špůrkově knize Indická astrologie je označovaný jako Kkála-čakra-daša-bhukti; paralelou k Dasha systému jsou Firdarie uvedené v Konstelaci č. 29). Tato astrologie má podivuhodné množství způsobů jeho užití a to speciálně v situacích, kdy západní astrologové užívají transity a primární direkce. Helénská astrologie dává k disposici mnoho technik vládců času. Ty jsou podle mínění R.S. stejně dobře odůvodněny jako indický Dasha systém. A jestliže existuje velmi silný vliv Helénské astrologie na astrologii indickou a jestliže indická astrologie může vycházet z astrologie helénské (jak bylo ukázáno v části Helénská astrologie I v Konstelaci č. 32), vychází i Dasha systém z vnitřní logiky indické astrologie. Mimochodem jednou z nejvíce fascinujících věcí je porovnávat indickou astrologii s helénskou. Jsou si podobné v mnoha ohledech, jsou ale tak v mnoha ohledech rozdílné. Indičtí astrologové například neužívají citlivé body (někdy nazývané lots, parts či arabské body) jako je Bod štěstí, Bod duchovní atd. Mimochodem, o nich by se nemělo hovořit jako o arabských bodech, protože jsou původem helénské. Tyto body nebyly užívány v indické astrologii až do doby poměrně pozdní, kdy je jasné, že byly přineseny perskou tradicí. A ta je převzala od řecké tradice. Na druhou stranu indická astrologie má obrovské množství horoskopů vznikajících jemnějším dělením zodiaku, domů horoskopu, umisťování planet na různá místa zodiaku podle různých způsobů dělení… . Helénská astrologie má jen jeden takový horoskop, ten který je obvykle nazýván „dvanáctý harmonický” (pravděpodobně má R.S. na mysli horoskop sestavený z původního vynásobením ekliptikálních délek jeho prvků číslem 12). Přitom tu jsou pro něj určité předpoklady v indické astrologii. V indické astrologii máme značný nárůst horoskopů odvozených na základě jemnějšího dělení a ty v helénské astrologii nejsou. A R.S. říká, že se domnívá, že proto je důvod. A že nyní nechce jít při jeho hledání příliš do hloubky, aby mohl říci, že v systému helénské astrologii je právě jen dvanáctý harmonický, který má smysl - to je, že takový horoskop může být interpretován v jejím rámci. Bez snahy po kritičnosti je přitom nucen říci, že když vidí ono velké množství horoskopů založených na jemnějším dělení, tak se mu zdají být jen rozpracováním oné obecné myšlenky, že „když můžeme dělit na 12 částí celou ekliptiku, tak proč ji nemůžeme dělit na nějaké jiné části?“ Tedy, že jde opět o jakési schematizování jaké známe z arabského období - například když se vytváří „citlivé” body úplně na všechno. To je extrém. Al Biruni (též zvaný Aliboron - arabsky píšící perský astrolog *4. 9. 973, +13.12. 1048) pak tuto skutečnost komentuje slovy „ano, jejich počet narůstá každým dnem. Každý si vymyslí nějaký nový.” A Bod štěstí sám je příklad prvku, který Řekové přijali přímo z dřívějšího babylónského světa. Dnes to již víme. To jsou tedy vládcové času, centrální a principiální nástroj k hledání časových souvislostí v helénské astrologii. Nicméně helénští astrologové také užívali transity a soláry. A ke svému překvapení R.S. dokonce nalezl v jedné porušené části Valensovy Antologie i užití sekundárních progresí. Ale na rozdíl od moderních astrologů je neužívali často a ve velkém rozsahu. Podívejme se nyní na to, jak byly v helénském prostředí užívány transity.

Transity
Připomeňme si nejdříve, kolik z nás marně čekalo na positivní pomoc od transitujícího Jupitera a kolik z nás se za jeho transitů naopak dočkalo nepříjemných událostí. Všichni máme podobný typ zkušenosti. Extrémně zajímavou věcí v souvislosti s helénským pojetím transitů je, že helénští astrologové měli kriteria pro posouzení toho, kdy se transit stane aktivním. Ne všechny transity se stanou aktivní, na některé je možno při zkoumání hned zapomenout, ignorovat je. Nebylo by milé mít nástroj pro posouzení kdy se transitu máme obávat a kdy můžeme očekávat, že něco přinese? Helénští astrologové taková kriteria měli a my si je nyní projdeme. To nastává především tehdy, když transitující planeta je sama vládcem času. Nechť je to například Mars a ať přitom přechází přes nějaké „dobré místo v horoskopu“ – to je v systému domů celých znamení Ascendent, úplněji řečeno všechny čtyři rohové domy a V., IX. a XI. dům. Když budeme mít Marse transitujícího jedním z těchto dobrých míst (a je jedno jestliže do něj právě vstupuje či domem již putuje) a přitom je zasažen nějakou další planetou, pak je to velmi aktivní transit a my mu musíme věnovat pozornost. Jestliže však také jiná planeta, která není vládcem času, je zasažena nějakou transitující planetou, která je vládcem času, pak bude tento transit také aktivní.

Takže tu máme dvě jasná kritéria pro určení toho, zda máme transitu věnovat speciální pozornost. Tím to ale nekončí. Transitům se má rozumět (mají se chápat) jako intensifikujícím okamžikům ve vztahu k samotným systémům vládců času. Takže když máme například jako vládce času Marse a ten je ve vztahu k Bodu štěstí (a má-li Mars sám o sobě vztah ke zraněním, onemocněním těla), pak tím, že je vládcem času, je skutečně aktivizován k oněm věcem. Ale nejsme si jisti, jestli už má „dostatek síly”, aby přinesl ony účinky. Jestliže Mars transituje některým z dobrých míst horoskopu (I.-V. či IX.-XI. domem), potřebuje určité „nakopnutí”, které jej spustí, aby vykonal nějakou událost se zraněním, nemocí… . Protože se však některá z údobí určitých vládců rozprostírají do dlouhého intervalu, pak chceme znát, kdy se během něj, to co se naznačuje, uplatní. To je důvod proč hledáme okamžiky transitů. Hlavní myšlenka je tedy to, že transity se studují v kontextu vládců času. Nejsou první věcí, po které se pase, ale jsou velmi důležité. Jsou to spouštěče. Potřebujeme je studovat v kontextu vládců času, aby se zjistilo, kdy se vliv vládců času uplatní. Vzpomeňme, že byla uvedeno, že množina systémů vládců času je rozsáhlá. To znamená, že když máme planetu aktivizovanou jakožto vládce času, tak působí na rozličné oblasti našeho života s ohledem na ony různé systémy – oblasti - v nichž jako vládce vystupuje. Mnoho systémů vládců času totiž působí jen na svou specifickou životní oblast. Povaha konkrétního systému vypovídá k čemu takový systém je dobrý. K jaké oblasti je určen, tedy jakou oblast života máme studovat, když onen systém užíváme. Máme takové systémy na všechny oblasti života, máme jich dokonce celé hrozny v kterémkoli okamžiku. Každá jednotlivá planeta může být aktivizována jako vládce času v určitém jednotlivém ohledu, který je ve vztahu k nějaké oblasti našeho života. Takže když si vyvineme určitý neporušitelný zvyk podívat se nejdřív na transity v horoskopu, tak z toho můžeme uniknout. Tady je to, co můžeme dělat: Pozorujme transity, říká R.S.; dobře, je tu transit; jaký je to čas? – to je v jakém systému onoho vládce času tento transit nastává? Jinak řečeno, máme-li transit Marse, prohlédneme všech 12 systémů vládců času a zjistíme, zda a v kterém či kterých systémech je Mars jako vládce času spuštěn. To proto, že nyní je třeba náš Mars spuštěn najednou v různých systémech a ty jsou ve vztahu k různým oblastem našeho života. Pak můžeme říci, co onen transit může přinést. Můžeme tak být o něco přesnější v určení, kterou martickou záležitost či věc v daném případě Mars může přinést. A to tak, že najdeme všechny systémy vládců času, v nichž je Mars aktivován jako vládce. Můžeme tak v rámci helénské astrologie získat vědomost, který transit bude působit a který ne (tj. zda je či není ona planeta ať transitující či vůči které je transit vytvářen aktivizována právě jako vládce času) a přitom ještě můžeme zjistit co speciálního může přinést (vyhodnocením toho, v kterém systému vládců času je například právě naše trasitující planeta aktivizována).

Délka působnosti transitů
Je tu ještě druhý pohled ve kterém můžeme studovat transity. Je to studium transitů v kontextu solárních horoskopů. To je také extrémně zajímavá nauka. V jejím rámci totiž můžeme říci jak dlouho může onen transit působit. Trvání působnosti není určeno v prvé řadě tím kdy transit začíná, kdy je přesný a kdy končí - proto se tyto se tři okamžiky nezkoumají jako první. Vezmeme-li například solární horoskop (a R.S. podotýká, že tato nauka není naneštěstí zcela dobře ukazována v dochovaných textech), pak jsou přinejmenším dvě cesty k stanovení trvání působnosti. Na tomto místě však nepůjdeme do jejich zkoumání. Proteď uvažujme, že solár je horoskop okamžiku, kdy postupující Slunce se dostane na stejné místo horoskopu, jaké zaujímalo při narození. Předpokládejme, že takto je definován solár. A sledujeme nyní transity, které se dějí v soláru. Jen v něm samotném. A zvláště tehdy, když transitující planeta je také vládcem času.

Teď na okamžik opustíme vládce času. Budeme pozorovat ty transity, které postupují přes planety soláru. Tyto planety a jejich význam budou působit během roku. Předpokládejme, že máme transit, který začíná - a je to nějaká rychle běžící planeta – právě někde uprostřed roku. Pak si uvědomíme, že tento transit začíná v určitém měsíci toho roku. A také ho uvidíme v měsíčním horoskopu (není jasné zda R.S. míní lunár, či horoskop novoluní či horoskop sestavený pro okamžik přechodu postupujícího Slunce přes místo posunuté o 30 stupňů či o celý násobek 30 stupňů od Slunce radikálního… ). Pak tento transit bude působit právě po dobu onoho měsíce. Můžeme potom také sledovat nejrychleji běžící planetu – například Lunu, abychom se dostali až k určení dne. To znamená, že tyto transity budou mít trvání jeden den. Například budeme mít v soláru transit Marse. Můžeme se ptát, co nám proboha transit Marse přináší? A když se to vybije, tak uvidíme, že ten transit měl vztah jen ke dni. Nic z toho co by bylo z oblastí posílení či z oblasti hrůzného, jen se například polijete čajem, jak se často stává jemu samotnému – podotýká R.S. Nic jiného se nestane. Protože se Mars nedotkl klíčových okamžiků jako je počátek roku či počátek měsíce, projeví se jen v rámci dne.

Není to kouzelné? Máme kriteria určení kdy se transit stane aktivní, máme způsob jak určit oblast života které se bude týkat, jinými slovy umíme vybrat význam transitu a konečně umíme i určit jaké bude trvání toho či onoho transitu (působení). Zkusme, říká R.S. s nadšením, nalézt něco podobného v moderní astrologii, něco co by dalo podobný způsob práce jako máme zde při transitech v astrologii helénské.

Jako poslední co chce R.S. zmínit v souvislosti s transity, je to šokující, s čím se setkáváme při studiu libovolné moderní knihy o transitech či při studiu „kuchařek” pro výklad. V těchto moderních textech vezměme například venušinský transit přes Jupitera. Je považován v moderních učebnicích jako absolutně příjemný a báječný, nádherně šťastný, harmonický transit. Helénský výklad však explicitně pro takový transit říká, že je to příšerný transit, ošklivý transit, přinášející všechny druhy obvinění, obžalování, pomluv a jiných hrozných záležitostí. Transit Jupitera přes Venuši je však považován za vysoce blahodárný způsobem podobným tomu jako je tomu dnes u moderních autorů. Nebo z posice nějakého moderního astrologa také pohlédneme na horoskop a řekneme - ouvej, je tu nadcházející transit Marse přes radikálního Saturna, co se to bude dít, co to bude za hrůzy, které se budou dít během toho transitu? Všechny moderní knihy říkají, že to bude dokonalé hrozné, příšerné. Dva „škůdci” čpějící pohromou či katastrofou zasahují do vašeho života tím či oním způsobem. Helénské texty nám naopak říkají, že Mars transitující přes Saturna je jeden z nejlepších transitů vůbec, zatímco Saturn transitující přes Marse je tím nejhorším co si můžeme představit. Tady se tedy můžeme setkávat s něčím co je v přímém protikladu tomu intuitivnímu co si myslí moderní astrologové. A důvod proč si to myslí je, že se nerozlišuje v kombinacích planetárních energií, tedy v tom, které planety přísluší vládnutí a aspektům, a které planety přísluší transitům. Od moderních astrologů slyšíme z mnoha stran, že transit je jen jinou cestou jak kombinovat planetární energie. A pak vidíme, že se mechanicky kombinuje – skládá – například Venuše a Jupiter v transitech jako výborný čas a tak podobně. Dále R.S. uvádí, že bez toho, abychom šli do rámce, který je v pozadí, si dovolí říci, že myšlenka, že Venuše transitující přes Jupitera je špatná, zatímco Mars transitující přes Saturna je dobrý se okamžitě vynořuje z onoho teoretického rámce v pozadí helénské astrologie. Naproti tomu moderní astrologové jsou motivováni jen nějakým nejasným pocitem o kombinování planetárních povah. Co je dál velmi udivující, že byly nalezeny pouze čtyři „kuchařky” pro výklad, přežívající z časů helénské astrologie. A všechny čtyři spolu souhlasí v jednom - právě v transitech. V rámci projektu Hindsight se uvádí v edici „Teachings On Transits” (stav z roku 2000; k počátku roku 2006 je již širší ediční plán – viz například www.projecthindsight.com/products/translations.html – poznámka editora). Význam transitů by tedy měl být přezkoumáván ve světle oněch nalezených materiálů z času helénské astrologie.

Co se s touto naukou o transitech stalo, když byla přenesena do středověkého světa? R.S. říká, že přeložil knihu Abu Mashara „O solárech“. Uprostřed knihy Abu Mashar (arabský astrolog činný v Bagdádu, žijící v létech 805 – 886) uvádí příklady výkladu. Ale výkladu transitů! Začíná tím, že říká: „Protože naši předchůdci nám nepředali tajemství transitů…”. A zde R.S. říká, že si dělá nárok nato (a zdůrazňuje, že je o tom přesvědčen), že toto tajemství odkryl. A že má výklad planetárních párů v transitech. Abu Mashar je nemá a tak ani neuvádí kuchařku k jejich výkladu. Co u něj nacházíme? Venuše jdoucí přes Jupitera je velmi pěkný transit. Transit Marse přes Saturna je opravdu špatný transit. Pro R.S. je z toho všeho jasné, že ona původní nauka byla ztracena a Abu Masharem byla vytvořena nová. Snažil se sice najít pravdu a principy, nebyl nedbalý ve svém úsilí, našel jiné principy, ale neuvědomil si co udělal a znovuvytvořil.

Solární horoskopy
Tato nauka sdílí podobný osud ztracených materiálů s jinými částmi tradice. Máme mnohem více materiálů přenesených z arabského prostředí do středověké latiny, než materiálů původních. Helénská astrologie má, jak R.S. říká, mnohé zmínky o interpretaci solárních horoskopů, ale tato interpretace není mnoho rozpracovaná. Arabští astrologové ji však rozpracovali ve velké míře. A to jak v rámci mundánní astrologie (kde spolu se soláry hleděli na horoskopy vstupů Slunce do znamení a na další horoskopy), tak v nativitní astrologii, kde studovali základní návrat Slunce – solár. Abu Mashar napsal pojednání na téma solárů, velmi propracované pojednání, které R.S. také přeložil. Tato práce nebyla přeložena do středověké latiny v době Bonattiho (1223 – 1300) a Leopolda z Austrie (působil kolem roku 1271). Byla jim tehdy nedostupná. A tak v díle Bonattiho nenajdeme nauku o solárech. Můžeme nalézt mundánní astrologii a v ní propracovaným způsobem studované horoskopy vstupů Slunce do znamení (ingresy), které byly přeloženy z arabštiny. Ale nenajdeme vůbec solární horoskopy, protože práce Abu Mashara nebyla přeložena. Jeho práce byla však ve skutečnosti přeložena do řečtiny ve východořímském císařství někdy v 10. či 11. století. A tak je tu řecký rukopis, nalezený až někdy v 15. století. Mužem, který nebyl identifikován, který se sice nepodepsal, ale přeložil toto dílo do latiny. Ale protože to bylo v řečtině a on neznal autora, vydal tuto knihu pod názvem „O solárech – napsal Hermes Trismegistos”. Kdyby našel arabský text, jasně by napsal jako autora Abu Mashara. A tak nauka o solárech studovaná v rámci nativitní astrologie, zasahuje tradici až okolo 15. století prostřednictvím latinského překladu řeckého textu chápaného jako text Herma Trismegista, který nebyl nic jiného než překlad práce Abu Mashara. Je velmi kacířské říkat, že od té doby náhle každý začal studovat soláry, tak že v době W. Lillyho (17. století) se staly integrální částí studia nativitní astrologie. Ale pravda je, že v době předchozích čtyř století středověké periody tu je v tomto studiu díra. Toto téma tu prostě není, je tu velká díra v tradici. Dokonce se ani neví, že by něco chybělo. To je tedy příklad zvláštního historického zmatení, problému s přenosem z jednoho jazyka do jiného, ztráty něčeho a následného znovuobjevování, upřesnování… . A když byl tento text nalezen, zdál se být novou technikou - přece „známe to či ono, ale tohle je nová technika”. A tak z toho mnohý zdivočel. Stalo se to žhavým tématem.

Na dotaz z pléna jak je to s lunáry, R.S. odpověděl, že nejsou přímo zmiňovány, objevují se jen v souvislosti s rokem soláru. Uděláte solár a pak byste měli hledat lunáry v onom roce. A hledáte transitující planety v onom čase. Nicméně lunáry nejsou rozsažným způsobem zmiňovány. R.S. dále říká, že v principu neví, proč by neměly být studovány. Není toho moc co v souvislosti s nimi dodnes přežilo, ale není nic jim protiřečícího v původních zdrojích.

Sekundární direkce
Zbývá ještě jedna věc, kterou chtěl R.S. zmínit. A to je záležitost progresí – tedy sekundárních direkcí (doslovně říká sekundárních progresí). Je to také předmět zajímavý z historického pohledu. Myšlenka užití sekundárních progresí planet se zdá být zcela přirozená. Extrémně přirozená – „jeden den za jeden rok“ a všechny takové věci jsou zcela přirozené postupy astrologického myšlení. Je to přirozený nástroj škálování času. Potud pokud R.S. může určit, se nezdá, že by tato technika (tak jak je užívána dnešními astrology) byla užívána dříve před Placidem de Titis (žil 1603 - 1668). A to po celých 15 století. Placidus se tedy ukazuje jako ten, kým byla do nástrojů dnešní astrologie uvedena. Možná, že existuje nějaký dřívější zdroj, říká R.S., ale sám jej nenachází. Po dlouhý čas R.S. věřil, že sekundární progrese začínaly až Placidem a nebyly součástí helénské astrologie. Dlouho času strávil sebepřesvědčováním, že ani pojmově do ní nepatří. Přestože fungují. A na svou omluvu říká, že se musel starat o to co tu je a ony tu nebyly. To co tu není tu sice nemůže být třeba proto, že to bylo ztraceno, ale nemusí to tu být třeba právě proto. že to sem nepatří. A tak připouštěl obě možnosti. A tu náhle, v jednom mrňavém koutku Valense našel jeden poloviční odstavec, který nedával dříve smysl. Text byl zřetelně porušený na tomto místě a tak nemohl najít jeho smysl, nemohl ho číst, trápil se - až si náhle uvědomil, že je řeč o sekundárních progresích. Tahle mrňavá pasáž, která nemohla být zdrojem staré Placidovy nauky. Nikde nenašel svědectví o tom, že by ji Placidus mohl získat z Valense, který by musel být tehdy přeložen do latiny, publikován, všude rozprodáván, znám a podobně. R.S. nenachází také jakoukoli cestu, kterou by se k němu dostal z nějakého řeckého zdroje. A dokonce kdyby se přece Valens k Placidovi nějak dostal, pak R.S. pochybuje, že by Placidus věděl, že to vlastně je o sekundárních progresích. Ale myslí si, že by si určitě řekl – ejhle, Valens to dělá také. A tak tu máme positivní údaj o tom co tradice byla schopná dělat. Jak říká R.S., byl velmi negativní v této záležitosti, tolikrát tuto nauku kritizoval. A ejhle, náhle tu máme přinejmenším jeden případ, jednoho člověka z doby renesance, který se snaží promyslet věci, které mohou být dělány v astrologii a představí metodu sekundárních progresí – něco co je smysluplné, co nese symbolický význam v rámci všech ostatních úvah. To nás přivádí k znovuobnovení ztraceného kusu helénského systému. Zdá se, že tahle záležitost je zcela komická. Je to komedie, kterou rozličnými cestami způsobili Arabové. Byli tu lidé, kteří chtěli obnovit ztracené věci, ale jejich zdroje byly úplně jiné. Byli tu také lidé, kteří chtěli inovovat ono tradiční a náhodou svou „inovací” tradici právě obnovili. To je přeci docela zábavné. Nuže, progrese se užívaly i v helénské astrologii (máme jen jeden pramen dokumentující, že byly užívány, ale nevíme jak do hloubky byly studovány) a R.S. říká, že byly interpretovány velmi podobným jako transity. Jinými slovy, sekundární progrese by se neměly studovat samy o sobě, tak jako se nestudují transity v helénské astrologii samy o sobě, ale jen v rámci solárních horoskopů a časových vládců, kteří jsou v daném čase aktivizováni. V tomto kontextu mají sekundární progrese roli intensifikátorů planet, například v situacích kdy planety mění znamení (v horoskopech ingresů) a v progresivních horoskopech. Je to určitý druh transitu, který dává intensifikující pošťouchnutí (doslovně říká R.S. „nakopnutí”) k tomu, aby nastala událost. A měly by být studovány v kontextu vládců času.

R.S. dál říká, že jejich aplikace by měla být mnohem víc omezena než je tomu nyní. To proto, že tento malý odstaveček, se kterým měl takové problémy, se objevuje až na samém konci studia o přetáčení horoskopu přečíslováním jeho domů (český autor V. Sládeček ve své stejnojmenné kompilační knize tento postup označuje jako „astrologické skloňování“) a odvozováním jejich dalšího významu na základě pozice vůči výchozímu domu (například finanční prostředky bratra nositele horoskopu, tedy druhý dům bratra, jehož horoskop nemáme, lze zkoumat z V. domu zrozence; to proto, že to je druhý dům v pořadí od III. domu zrozence, který je pro bratra přečíslovaným prvním domem - domem popisujícím bratra zrozence); jinými slovy lze tímto způsobem zkoumat jaký je například význam druhého domu v pořadí od domu třetího a podobně. Helénští astrologové tuto nauku velmi dobře rozpracovali. Mimochodem rozpracovali také odvozování a význam domů od planetárních signifikátorů, takže když jste studovali například otce ze Slunce, bralo se znamení, kde se nacházelo Slunce, jako první dům (v systému domů celých znamení) a to co se mu mohlo dít, se bralo z významu domů odvozených pořadím znamení vůči tomuto znamení ascendentu otce. K překvapení R.S. se nedělalo takové odvozování významu domů od jakéhokoli citlivého bodu (lot, part), jen od Bodu štěstí. Nachází k tomu technické a koncepční důvody, které však nyní nebudeme studovat.

Tento údaj o sekundárních progresích se tedy nachází na konci pojednání o odvozování významu domů, a říká o nich, že byly také studovány ve spisech Nechepsó-Petosýrise a Esculapia. Na začátku se říká, tito lidé studovali odvozování významu domů nejrozsažněji a končí se tato kapitola tím, co je záležitostí sekundárních progresí. A tak tu je možnost, že sekundární progrese jsou mnohem víc věnovány časovým otázkám. Mohou být také kontextově svázány s odvozovanými domy a možná by měly být v první řadě užívány v kontextu bádání nad odvozovanými domy. R.S. říká, že zatím neví jak by se to mělo dělat, ale je možné, že progresivní horoskop je příbuzný myšlence přetočeného horoskopu (přetočeného přečíslováním domů jak je naznačeno bezprostředně výše). Mohou být spolu hluboce ideově svázány. Může tu být logika skrytá za přetočením horoskopu, která vede k progresi. Spíš než transit. Spíš než solár. Ale není tady žádná jiná práce, text, nic. Máme tak jen malý příklad, kousíček textu vztahující se zpět k časnějším proudům helénské astrologie, který nám indikuje, že tu může být další technika či procedura, na kterou musíme myslet že má být obnovena a umístěna do obecného kontextu rámce helénské astrologie.

© Ing. Zdeněk Bohuslav, CSc., 732354413, zdenek@bohuslav.com
Tolstého 20, 101 00 Praha 10

Následovat bude závěrečná část.